sobota 18. července 2015

Nový start

Krásné sobotní ráno,
během posledních měsíců se toho událo strašně moc, můj život se otočil o 180° stupňů (nemůžu říct, že by to bylo přímo o 360°, ale kdoví, co se ještě může stát). A právě o tomuto bych se v dnešním článku chtěla věnovat.

Začnu asi od konce, abych vám osvětlila, proč mám nový blog. Za těch 23 let, co chodím po světě, projekt Janoolca není můj první, ale ani né druhý blog. Kdybych to měla počítat, tak to bude na dlouho, protože blogů jsem měla už opravdu hodně a vždy to s nimi dopadne stejně - někdo, komu jsem věřila, zneužije jejich adresu a posílá ji dál, nebo pošle dál alespoň informace z toho blogu, ale přemění si jejich význam. Je to smutné, ale to samé se stalo i u toho posledního, na který se v současné době nedostanete, protože je zablokovaný. Děkuji ti kamarádko!

Další změnou je ta, že po 17ti letech (když nepočítám školku) nejsem student. Je strašně divné se nemuset učit. Většinou jsem ještě v létě jezdila na pár zkoušek, protože zkouškové období je taaaaak krátké, aby se to dalo stihnout všechno. Nyní se musím hlásit na pravidelných schůzkách na úřadu práce a hledat si práci. Zatím ze všech nabízených pozic se vyklubalo to samé "otravování lidí s tím, aby se prodalo co nejvíce produktů a vydělala se zadaná finanční částka za dané období". Tak to ne, děkuji.

Snažím se dělat alespoň na našem stoletém domečku, a tak jsem špinavá od barvy a sleduji počasí, abych věděla, kdy se můžu vrhnout na natírání plotu, protože se to táhne už moc dlouho. Poslední etapu mi překazila večerní bouřka. 

Konečně jsem si splnila jedno své přání - promazala jsem své facebookové nepřátele. Mezi kterými byla i drahá kamarádka z druhého odstavce. Mohu předpokládat, že až daný fakt zjistí, tak se opět urazí a vyčte mi, jak příšerná kamarádka já jsem. Ano jsem příšerná, ale jen pro ty, kteří se ke mě chovají stejně příšerně. 
A na co se můžete zde těšit? Rozhodně na nějaké ty recepty (většinou rychlovky a dobroty pro hladové návštěvy), kutilské návody, jak si něco udělat sama v domácnosti, průběh našich oprav a především vše, co se mi honí hlavou. 

Vyrůstala jsem na vesnici, ale přestěhovat se na jinou vesnici, kde mě nikdo nezná (nebo si to alespoň myslím), je zas jiné dobrodružství.

Přeji vám krásný víkend a my se jdeme večer opít oslavit kamarádovy narozeniny, doufejte, že to u mně nedopadne jako v loni, protože si z toho nic nepamatuji.


1 komentář:

  1. Musím souhlasit s tím, že nebýt student je zvláštní, ale přitom krásná věc!:D
    Jinak doufám, že toto je už tvůj poslední start a pokud ne, tak nevadí, vždy tvé články budu číst :-*

    OdpovědětVymazat